7.1.2 Nákladová střediska z pohledu modelování hodnotových toků

Model hodnotových toků rozvrhuje zdroje, jejichž spotřeba je podnikem zachycena na tzv. nákladových střediskách. Nákladové středisko je pomocný evidenční objekt, které si podniky vytváří podle potřeby, nejčastěji podle odpovědnostního principu – vedoucí pracovníci od určité úrovně řízení mají vytvořeno nákladové středisko pro útvar, v jehož čele stojí a za jehož činnost odpovídají. Pomocí nákladových středisek jsou náklady plánovány v nákladových rozpočtech a v evidenci následně rozlišovány.

Ačkoli jsou nákladová střediska objektem pocházejícím z nákladového účetnictví, tedy určeným pro přiřazování a sdružování konkrétních částek penězi oceněné spotřeby, mohou být bez jakýchkoli úprav nebo omezení použita obecně pro jakýkoli druh spotřeby. V případě modelování hodnotových toků jsou stejná, podnikem zvolená nákladová střediska využita jak pro primární podnikové náklady, tak i pro spotřebu sekundárních zdrojů, a to i v případech, kdy není reprezentována nákladově (= oceněna penězi), ale pouze prostřednictvím počtu spotřebovaných naturálních jednotek.

Zavedením nákladových středisek získává model hodnotových toků další prvek propojení na podniková data. Data, pocházející z podnikového účetnictví, mohou být přímo přiřazena konkrétním aktivitám, resp. výkonům, jen ve zvláštních případech. Většina prvotních dokladů v nákladovém účetnictví podniku je však jednoznačně přiřaditelná nákladovému středisku – označení odpovědného manažera lze nalézt zpravidla již v adrese, na kterou byl příslušný prvotní doklad (faktura) podniku zaslán dodavatelem. Na úroveň nákladových středisek jsou ve většině případů také připravována data podnikových plánů – v případě režijních nákladů, potřebných pro sestavení nákladového modelu, jde o zvláštní formu plánu, tzv. nákladový rozpočet.

Použití nákladových středisek pro navádění dat do nákladového modelu je proto logické. Na straně druhé přináší také podstatnou komplikaci: zatímco mezi výkonem a aktivitou existuje jednoznačná vazba, na jednom výkonu se může podílet více středisek. K přiřazení spotřeby všech zdrojů na konkrétní výkon je tedy nutno počítat se zdroji z více různých středisek. Model hodnotových toků proto počítá jak s možností přiřadit libovolnou položku primárního nebo sekundárního zdroje kteréhokoli nákladového střediska libovolné kategorii a druhu výkonů (probíhá na tzv. zúčtovacím listě, tak sdružovat přiřazení spotřeby zdrojů z různých nákladových středisek k jednotlivým druhům a kategoriím výkonů společně za celý podnik (buď sdružováním více nákladových středisek na jednom zúčtovacím listě nebo využitím více samostatných zúčtovacích listů, vstupujících do celkového součtu.