6.1 Základní pojmy

Time-Driven Activity Based Costing je metoda, která byla počátkem devadesátých let představena autory Robertem Kaplanem a Stevem Andersonem, kteří stáli u zrodu také „klasické“ metody Activity Based Costing, která byla představena v předešlých kapitolách. Klasická ABC kalkulace byla však již od doby svého vzniku kritizována pro řadu nedostatků, které jsme vysvětlili v předešlé kapitole. Na základě této kritiky přišli Kaplan a Anderson s novou metodou Time-Driven Activity Based Costing, která se snaží o eliminaci části nedostatků tradiční ABC kalkulace. Tento nový koncept vznikl v roce 1998, finální verze potom spolu s názvem byla vytvořena v roce 2004 (Kaplan a Anderson, 2004).

Jak funguje TD-ABC

TD-ABC, je kalkulační systém, v rámci které jsou náklady rozvrhovány dle spotřeby času vyvolanými jednotlivými aktivitami. Metoda pracuje s časovými faktory s takzvanými time drivery, které rozvrhují náklady na objekt kalkulace. Řada autorů chápe tuto metodu jako vylepšenou verzi tradiční ABC, která pomáhá společnosti odhadnout náklady na proces, výrobky či zákazníky za pomoci stanovení času spotřebovaného na danou činnosti a náklady na jednotku času. Zásadním rozdílem ale mezi oběma metodami je to, že metoda TD-ABC chápe jako jediný nosič nákladů čas, proto u obou metod existují významné rozdíly v jejich funkcích a není vhodné ji považovat pouze za rozšíření či inovaci stávající tradiční metody Activity Based Costing.

Rozdíl mezi ABC a TD-ABC

Tradiční metoda ABC je metodou Top-Down (shora dolů) nebo také Push model kdy firma vychází z celkových nákladů, které přiřazuje nákladovým objektům pomocí aktivit, v tomto případě dojde k rozdělení 100% nákladů jednotlivým nákladovým objektům. Cost drivery získáváme pomocí dotazníků, rozhovorů se zaměstnanci, kdy se např. zjišťuje, kolik procent doby stráví tou kterou aktivitou. Tento přístup je snadno a levně udržovatelný jen v případě omezeného počtu aktivit, které se často nemění. Zaměstnanci také rozdělují svůj čas na aktivity do výše 100 % pracovní doby – tzn., že jejich kapacita je využita na 100 %.

V takovém případě jsou ale cost drivery pravděpodobně nasazeny příliš vysoko. Na druhé straně metoda TD-ABC je přístup Bottom-Up (zespodu nahoru) nebo Pull model, což znamená, že náklady jsou přiřazovány zespodu a vychází ze známých a podložených údajů. U TD-ABC modelu je nutné určit dva parametry: náklady na časovou jednotku aktivity a počet jednotek aktivit spotřebovaných daným výkonem (produktem, zákazníkem atd.). Náklady na časovou jednotku zjistíme tak, že celkové náklady aktivity podělíme celkovým počtem minut využitelné kapacity. K zjištění reálné využitelné kapacity máme dva přístupy – zjednodušený a analytický. Zjednodušený přístup využívá odborného odhadu, kdy podle zkušeností je využitelná kapacita cca 80–85 % z celkové kapacity. V druhém analytickém přístupu bereme v úvahu, že čas, za který jsou zaměstnanci placeni, není využitelnou kapacitou, zaměstnanci mají přestávky, školení, porady a další aktivity, které snižují tento čas (kapacitu). Využitelnou kapacitu tedy zjistíme, když od celkové kapacity odečteme čas na výše uvedené aktivity. Druhý krok začíná tím, že se odhaduje, kolik času spotřebuje konkrétní aktivita z celkové kapacity. To se dělá buď pomoci rozhovorů s manažery nebo výzkumem nebo také přímým pozorováním či měřením. V tomto případě je ale jednodušší ověřit odhady zaměstnanců, manažerů, proto se jeví metoda TDABC jako přesnější. Poté co zjistíme spotřebu času každé aktivity, vypočítáme náklady na každou aktivitu, tak že vynásobíme čas potřebný na danou aktivitu s náklady na časovou jednotku (minuty). Výsledně přiřazené náklady jsou nižší, než u tradičního ABC tzn., že zbylé zdroje nejsou využity produktivně. V tomto případě tedy spotřeba celkových nákladů může být nižší než skutečně vynaložené náklady, důvodem je nevyužití kapacity na 100%.

Využití TD-ABC v praxi

Metoda TD-ABC přináší větší variabilitu při výpočtu například profitability různých zákazníků nebo produktů. Další výhodou je, že je možné při změně sazeb tyto změny jednoduše změnit a hlavně, že většina vstupních dat je často obsažena v podnikovém IS. Systém TD-ABC by měl být snadněji implementovatelný, univerzální a jednodušeji aktualizovatelný. TD-ABC zjednodušuje již zavedený způsob ve dvou významných oblastech a to v počtu aktivit, které jsou nižší než u tradiční metody ABC a také samotná analýza probíhá na úrovni oddělení nebo procesů. Zadruhé potřeba shromažďovat informace z různých služeb je omezena z důvodu použití norem. (Kaplan a Anderson, 2004)

Kaplan (2007, s. 15) považuje metodu TD-ABC za „posun od komplexního, drahého finančního systému k nástroji, který poskytuje přesná a použitelná data manažerům rychle, často a poměrně levně.“

Vzhledem k tomu, že metoda TD-ABC je využívána více v prostředí služeb je založena na zjištění třech informací:

• Nákladů příslušného oddělení – lze je zjistit z manažerského informačního systému
• Využitelnou kapacitu daného oddělení – kapacita se odvíjí od počtu osob a jejich pracovního času. Jde o celkovou kapacitu oddělení vyjádřenou časem očištěnou o čas, který není efektivně využíván pro práci (např. nemoc, školení, porady).
• Využití této kapacity různými zákazníky – odhad pomocí dotazníků, pozorování, rozhovorů s pracovníky apod. (Vacek, 2013, s. 6 -7)