7.1.3 Aktivity jako nákladové objekty: interní, smíšené a zákaznické výkony

Klíčovou roli v modelování hodnotových toků hraje pojem aktivita. Aktivita představuje, v závislosti na zvolené míře podrobnosti, celý firemní proces, jeho část, případně i konkrétní jednotlivou činnost za předpokladu, že dokážeme rozlišit (do druhů a kategorií) a kvantifikovat (na úrovni plánu nebo skutečnosti) k ní příslušné vstupy (tzv. zdroje) a výstupy (tzv. výkony).

Procesní schéma podniku pak může být reprezentováno více či méně podrobně jako síť podnikových aktivit, navázaných mezi sebou prostřednictvím předávaných výstupů, resp. přijímaných vstupů, přičemž část existujících výstupů, označovaná jako zákaznické výkony, je předána do obchodních zakázek podniku (zobchodována se zákazníky) a část existujících vstupů je naopak přijímána (nakupována od dodavatelů) z okolí podniku – jde o tzv. primární zdroje, zachycené v účetnictví podniku prostřednictvím nákladových zápisů tzv. primárních nákladů. Naopak, vstupy, resp. výstupy předávané uvnitř sítě mezi jednotlivými podnikovými aktivitami bývají označovány jako sekundární (druhotné) zdroje resp. interní výkony a jsou-li vhodným způsobem oceněny, mohou (ale nemusí) být v podnikovém účetnictví zachyceny prostřednictvím sekundárních (druhotných) nákladů.

Spotřeba interních a zákaznických výkonů aktivit je v případě nákladového modelu vždy nejprve vyjádřená v naturálních jednotkách (i nepeněžních), tedy tak, jak je podnikem měřena a evidována. Naturálních jednotek může být v případě různých sekundárních zdrojů použit libovolný počet, samozřejmě za předpokladu, že pro stejný zdroj bude využívána vždy jedna stejná zvolená jednotka. 

Model hodnotových toků pak stanoví ocenění použitých naturálních jednotek a umožní tak následné vyjádření spotřeby sekundárního zdroje i v peněžních jednotkách, nutné pro zúčtování nákladů navzájem mezi aktivitami poskytovaných výkonů.