7.3.1 Rozhodnutí o slučování a sdružování středisek a o počtu zúčtovacích listů
Znalostní báze
Popis - definice
Vedle obvyklé situace, kdy každý zúčtovací list slouží k rozvržení spotřeby zdrojů jednoho nákladového střediska, se pracuje i s možností společného nebo samostatného navedení více podnikových nákladových středisek na jeden zúčtovací list. Sdružování více středisek k rozvržení na stejný zúčtovací list se používá buď pro střediska s malým počtem druhů a kategorií výstupů nebo pro skupinu nákladových středisek, u nichž se významná část zdrojů přiřazuje dle společně definovaných pravidel.
O společném navedení lze hovořit v případě, kdy je v oblasti prvotních nákladů použita jedna sada řádků s analytickými účty pro nepřímé režijní náklady podniku. Každý řádek odpovídá jednomu analytickému účtu, který na předmětných střediscích může být vykázán, a slouží všem předmětným nákladovým střediskům. Alternativně lze navést primární náklady pro každé ze středisek samostatně, tedy využitím více samostatných sad řádků s příslušnými analytickými účty, nejprve pro první a poté, na dalších volných řádcích níže, i pro další nákladová střediska, a to v případě potřeby až do vyčerpání celkového rozsahu řádků, vyhrazených pro primární náklady. Tento postup umožňuje větší rozmanitost při rozdělení nákladů jednotlivých středisek a také odlišné stanovení míry jejich variability (viz níže vysvětlení ke sloupci F), je však zcela zjevně pracnější. Oba postupy lze v případě většího počtu středisek na jednom listě také kombinovat.
Navedení v případě sekundárních zdrojů probíhá pro všechny předmětná střediska vždy společně, tj. jedinou sadou řádků obsahující součet spotřeb vykázaných za všechna střediska, přičemž každý řádek odpovídá jedné konkrétní kategorii určitého druhu výkonu.
Existují vlastně dva stupně kumulace nákladových středisek při modelování nákladů na zúčtovacích listech, tedy „sdružení“ a „sloučení“, které znamenají určité zjednodušení, na druhé straně ovšem přináší i určitá omezení:
- „Sdružení“, tj. umístění více středisek „pod sebe“ na jeden zúčtovací list. Tuto kumulaci lze použít víceméně automaticky, pouze respektujeme, že na listech nekombinujeme střediska z různých úseků. Má-li ovšem jeden úsek více listů (platit bude určitě pro ÚTIS) je možné řešit, která střediska budou uvedena společně na stejném listě.
- „Sloučení“, tj. umístění více středisek „vedle sebe“, tj. do stejných řádků na jeden zúčtovací list. Účetní rozlišení středisek pak zůstává zachováno jen pro informaci v úvodních sloupcích (lze se na něj proto vzorcem snadno odvolat i v rámci rozdělování společné dávky), před rozdělením se ovšem hodnoty stejného analytického účtu sečtou za všechny takto sloučená střediska.
Výukové texty
Efekty sdružování a slučování nákladových středisek na zúčtovacích listech
Při sdružování nákladových středisek rozhodujeme umístěním na stejný list o tom, že interní výkony, tedy „interní zakázky“ budou rozdělovány všem takto sdruženým střediskům společně v jednom kroku (zjednodušení) jedním stejným driverem (omezení) z celkové dávky pro všechny střediska uvedená na listě (pro účetní náklady to neplatí, tam má každé středisko pro každý účet svůj řádek, pokud neprovedu další stupeň sdružování) . Fakticky by po tomto sdružení bylo velmi obtížné (bylo by třeba rozdělit na dvě interní zakázky), kdyby se měly na stejném listě rozpouštět služby spojené s budovou některým střediskům podle m2 a některým podle počtu osob – řešením je použít pro taková střediska další, samostatný zúčtovací list. Většinou se ovšem setkáváme spíše s opačným postojem, tj., že dohoda s nějakým vyšším manažerem řekne předem rozpusťte to všem stejným způsobem (zejména, pokud třeba jde o jednu společně sdílenou budovy nebo obecně jakýkoli sdílený zdroj), a pak je to pro takto na stejném listě sdružená střediska velká úspora času. Je proto možné, že se použije více zúčtovacích listů i pro úseky s méně než 12 středisky a s výhodou se respektuje právě třeba sdílení několika společných budov vždy několika středisky úseku.
Při slučování nákladových středisek se vytvoří jedno společné součtové středisko a jedním způsobem, jedním druhem driveru se rozúčtují nejen interní zakázky, ale i účetní náklady, jakoby pocházely z jediného společného rozpočtu (zjednodušení i omezení současně) – výjimkou je možnost odvolání na konkrétní hodnotu pro středisko v jednom z úvodních sloupců vzorcem, viz výše, to už je ale docela pracné a má smysl jen tehdy, půjde-li o několik málo výjimek. Na straně druhé, velké úspory práce se při tomto způsobu sdružování dosáhne, pokud má buď několik středisek společného vedoucího, u kterého nelze počítat s velkou kreativitou („udělejte to na všech střediscích stejně“), nebo jde-li o střediska charakterem svých výkonů tak podobná, že se pro většinu položek užijí tytéž stejné drivery, například alokované pracovní úvazky, přičemž zároveň není časté, že by tato střediska vystavovala nějaké vlastní specifické objednávky, které by na stejném účtu u jiných středisek nefigurovaly.
